S vývojem mobilní fotografie se výrobci posunuli od hardwarových inovací k agresivnímu softwarovému post-processingu. Dříve každá nová generace telefonů přinesla výrazný skok v kvalitě snímků, dnes už ale fyzické limity snímačů a objektivů brzdí další pokrok. Místo toho spoléhají telefony na výpočetní fotografii – skládání více expozic, detekci obličejů, HDR a umělou inteligenci – aby vytvořily co nejlepší výsledek i za obtížných podmínek.

Problém ale nastává, když tytéž úpravy zasahují i do běžných denních fotek, kde nejsou potřeba. Uživatelé si stěžují na přeostřené obrázky, světelné kontury kolem hran a nepřirozené barevné podání. Některé modely, jako Galaxy S23 Ultra, jsou dodnes považovány za fotografickou špičku, zatímco novější verze se od jejich přirozeného podání vzdalují.

Podobný trend je vidět i u iPhonů – novější modely uměle rozmazávají pozadí pro efekt bokeh, čímž ztrácejí detaily. I když výsledky vypadají profesionálně, chybí jim realismus. Google Pixely naopak zlepšily viditelnost detailů v protisvětle, ale na úkor přirozenosti. Klíčovým problémem se tak stává software, který nemusí vždy rozpoznat, kdy má zásah dávat smysl a kdy ne.