Těžká voda (D2O) chutná lidem sladce, i když je chemicky téměř totožná s běžnou vodou (H2O). Výzkum týmu z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ukázal, že tato sladkost odpovídá přibližně 1% roztoku cukru a že se dá zablokovat vypnutím sladkých chuťových receptorů. Překvapivě myši tuto chuť nevnímají, protože jejich sladké receptory na těžkou vodu nereagují. To naznačuje, že interakce závisí na specifické molekulární dynamice mezi D2O a lidským receptorem T1R2/T1R3.

Vědci testovali i vodu s těžkým kyslíkem (18O), která má stejnou hmotnost jako D2O, ale sladkou chuť nevyvolává. To vylučuje hmotnost jako jediný faktor a naznačuje, že klíčová je kvantová chování deuteria – konkrétně jeho „menší kvantovost“ oproti běžnému vodíku. Přesný mechanismus, proč to aktivuje právě sladké receptory, zůstává záhadou.

Těžká voda je v malých množstvích bezpečná – do 10 ml se považuje za neškodná. Vyšší koncentrace (nad 25 % tělesné vody) mohou po týdnu poškozovat buněčný metabolismus, zejména syntézu ATP, protože deuteron (D+) se v přenosu protonů chová pomaleji než běžný proton (H+). V přirozeném prostředí se v těle vyskytuje stopové množství těžké vody jako součást přirozené izotopové směsi.