Japonský vědecký tým vedený Teruhikem Wakayamou dvacet let testoval meze klonování savců, když jednu myš domácí (Mus musculus) překlonoval více než 1 200krát. Cílem bylo zjistit, zda lze zvíře klonovat donekonečna a jak se genetická kvalita mění s každou generací. Využili techniku somatického přenosu jádra (SCNT), stejnou metodu, která stála za vznikem ovce Dolly v roce 1996. Celkem vzniklo 58 generací, přičemž úspěšnost klonování nejprve stoupla na 15,5 % ve 26. generaci, ale poté prudce klesla na 0,6 % ve 57. a 58. generaci.

Vědci analyzovali genomy myší z různých generací a zjistili, že při každém klonování dochází k hromadění škodlivých mutací. Klonované jedince měly třikrát více genetických chyb než přirozeně narozené myši. Absence pohlavního rozmnožování, které přirozeně eliminuje škodlivé mutace, je jedním z faktorů – dalším může být samotný proces klonování z dospělých somatických buněk, které během života již nesou mutace.

Studie publikovaná v Nature Communications má význam pro biologii, ochranu ohrožených druhů a zemědělství. Ukazuje, že klonování nelze považovat za trvalé řešení pro zachování genetické rozmanitosti. I když technologie umožňuje „obnovit“ zvířata z minulosti – jako tchoře černonohého – její limity jsou jasné. Vědci doporučují spíše preventivní ochranu druhů než spoléhání na klonování jako záchrannou síť.